Nízké Tatry 2013 – 1. den

Ďumbier

Po loňské cestě na Malou Fatru jsme se už dříve rozhodli, že na přes rok cestu do hor z počátku léta zopakujeme. Otázkou tak zůstávalo jen pohoří, které se nakonec stane našim cílem. Nakonec zvítězily Nízké Tatry, a tak jsme mohli plánovat termín,  jež nakonec padl na prodloužený víkend z počátku července. Až dva týdne před odjezdem jsme si rezervovali ubytování, nicméně problém žádný nenastal.

Vyjeli jsme ve čtvrtek brzy ráno a už po deváté hodině jsme se blížili Liptovskému Mikuláši. Bez problémů jsme pak podle navigace dorazili až do obce Pevčina Lehota, kde jsme měli rezervovaný apartmán Ľubica. První dojem z ubytování byl skvělý, přičemž se za celý víkend ani o píď nezhoršil.

Ihned jsme si tedy vybalili věci, něco málo posvačili a vyrazili na cestu. Nejprve jsme se dostali autobusem z obce až na konečnou, tedy pod stanice lanovky. Tam jsme se rozhodli vyjít na Chopok vlastními silami. Ovšem v půli cesty nás už vážně tlačil čas, proto jsme zvolili za nekřesťanské peníze vyjet zbývající výškové metry lanovkou.

Rázem jsme se tak ocitli pod Chopokem, kde nás překvapilo množství lidí. Vydali jsme se tak na vrchol Děreše, který je vzdálen přibližně půl hodiny cesty. Cesta vedla po hřebeni a byla opravdu velmi jednoduchá. Žádné dlouhé zastávky jsme nedělali, takže jsme se na vrcholu jen občerstvili a zamířili zpátky. Zde jsme zdolali Chopok až na vrchol a přes něj se vydali dále na Ďumbier.

Přes zklámání z vrcholu Chopok, jež je spíše atrakcí pro nenáročné turisty, nás uspokojila cesta na nejvyšší vrchol pohoří Nízkých Tater – Ďumbier. Cesta téměř bez lidí, ač částečně zapříčiněna blížící se bouřkou, krásné panoramata a pohodová cesta až na vrchol. Zde jsme posvačili a kochali se nedalekou bouřkou, která se od nás již vzdalovala.

Z vrcholu jsme se pak vydali po zelené značce směrem k hlavní cestě, kde jsme nastoupili opět na autobus do Pavčiny Lehoty. Na první den krásná cesta. Co už potěšilo méně, tak to byla Koliba Tri studničky, kde nás nepříjemně zaskočily bryndzové halušky, které nebyly zdaleka tak chutné ani vzhledem okouzlující, jako by se v takové kolibě dalo čekat. S tím už jsme ovšem nic nenadělali a k večeru jsme se vrátili na ubytování.

Napište Komentář