Albánské alpy 2014

Vrcholem roku 2014 byl jednoznačně výlet na Balkánský poloostrov, kde byla našim hlavním cílem země orlů – Albánie. Dále se našim cílem stalo také Kosovo a Černá Hora. Jelikož ovšem nikdo z nás neměl zkušenosti z cesty do těchto zemí, rozhodli jsme se využít služeb CK Alpina, jež pořádá právě do Albánie zájezd s přechodem Albánských alp na těžko. Již na jaře jsme se tedy věděli, že právě s Alpinou nás čeká cesta na Balkán, tudíž jsme dopředu znali i předběžný program. Kromě šestidenního přechodu hor na těžko nás čekaly dvě zastávky v Černé hoře a také dvoudenní návštěva Kosova včetně výstupu na nejvyšší horu tohoto státu.

6.7.2014 jsme tedy v pěti lidech vyrazili do Brna, kde nás již čekal autobus a dvanáctidenní cesta.

Západní Tatry / Roháče 2014 – 4.den

Až na druhý pokus se mi podařilo zdolat vrchol Ostrého Roháče. Ovšem nutno říci, že to bylo o týden později, než první pokus. První pokus totiž nevyšel, a další den na tůru nám už nezbyl. Ovšem naskytla se mi možnost další týden opět vyrazit na Slovensko, čehož jsem využil právě proto, abych si mohl odškrtnout i Ostrý Roháč jako vrchol zdolaný.

Tůra začínala jako obvykle u chaty Zverovka, odkud jsme vyrazili po neoblíbené asflatové cestě k bývalé Tatliakově chatě. Zde jsme vyrazili po zelené značce na Sedlo Zábrať. Prudké stoupání, kdy se na velmi krátkém úseku překonává skoro 300 výškových metrů bylo doprovázeno mírnou přeháňkou, která nás ovšem neodradila.

Ze sedla jsme vyrazili dále na Rákoň a Volovec, kde jsme poprvé zastavili na občerstvovací zastávku. Nakonec jsme museli urychleně vyrazit směrem k Ostrému Roháči, jelikož se za námi formovala velmi početná skupinka postarších turistů, které jsme se chtěli vyhnout. Sestoupili jsme tedy do Jamnického sedla a začali pomalu stoupat na nejobávanější vrchol Západních Tater. Turistický chodník postupně přecházel ve velké kameny až se musely zapojit i ruce, načež se objevil první řetěz.

Ten se nakonec ukázal jako vůbec nejtěžší, jelikož bylo třeba udělat jeden delší krok přes propast. Následně jsme se dostali před obávanou římsu, která dělá spoustě lidem problémy především po psychické stránce. Nás ovšem z míry nevyvedla a všichni ji s většími či menšími obtížemi zdolali, načež jsme se dostali na vrchol Ostrého Roháče.

Odtud jsme pokračovali po červené značce dále přes vrchol Plačlivé do Smutného sedla, ze kterého jsme začali rychle klesat. Jelikož jsme měli ještě čas, rozhodli jsme se vyhnout se asfaltové cestě a vydali se přes Roháčské plesa a Roháčský vodopád po zelené značce. Krásné pohledy nám nabídly plesa i vodopád, ovšem blížící se bouřka nás hnala dopředu. Nakonec se ovšem bouřka přehnala jen dolinou, takže jsme v klidu dorazili k auto za sucha a vydali se zpátky na chatu.

Západní Tatry / Roháče 2014 – 3.den

Třetí ten byl původně naplánován výšlap na obávaný Ostrý Roháč, ovšem po náročné tůře předcházejícího dne se někteří už dopředu rozhodli dnešní tůru poněkud odlehčit. Stále jsme opět vycházeli s nadějí, že alespoň někteří přeci jen na Ostrý Roháč vyrazí. Vyšli jsme tedy v sedmi lidech ze Zverovky po žluté značce směrem na Rákoň.

Z počátku pohodová cesta se ke konci mění v prudké stoupání na sedlo Zábrať a dále na Rákoň. Ovšem stále se nám šlo dobře a v sedle jsme byli poměrně brzy. Přesto jsme se zde zastavili na první občerstvovací zastávku. Krátké stoupání na Rákoň jsme pak zdolali velmi rychle, ovšem zde nastalo velké dilema. Ze sedmi lidí nakonec jsme nakonec jen dva chtěli vyrazit na Ostrý Roháč, což se nám nezdálo jako nejlepší nápad, takže jsme celá skupina obrátili a vydali jsme se na druhou stranu po slovensko/polské hranici směrem na vrchol Lučna Grzeš. Odtud jsme už opět začli klesat a napojili se opět na žlutou značku směřujicí na chatu Zverovka.

Třetí den jsme tak nezdolali obávaný Ostrý Roháč, namísto toho jsme se prošli po hřebeni a udělali si tak spíše odpočinkovou tůru. Alespoň krásné, ač hodně větrné počasí, nám umožňovalo kochat se výhledy do všech světových stran.

Západní Tatry / Roháče 2014 – 2.den

Druhý den časně ráno jsme přivítali krásné počasí, což nás všechny povzbudilo k tomu, abychom brzy vyrazili. To se taky povedlo a již po osmé ranní jsme byl připraveni k výstupu u chaty Zverovka. Dokonce jsme přijeli tak brzy, že jsme ani nemuseli platit parkovné. Z parkoviště jsme tedy vyrazili po neoblíbené asfaltové cestě směrem k bývalé Tatliakově chatě, kam jsme dorazili za slabou hodinku. Již odtud se nám naskýtaly krásné výhledy na vrcholy Západních Tater.

Dále jsme pak pokračovali po modré značce na smutné sedlo, což znamenalo převýšení téměř 700 metrů na poměrně krátkém úseku. Právě tato část byla ta nejdelší z celé tůry, jelikož některým prostě stoupání trvalo o něco déle. To nikomu ovšem nevadilo a ti, co se do sedla dostali dříve, měli alespoň čas se kochat krásnými výhledy na Ostrý Roháč a ostatní vrcholy či využít chvilku k rychlé svačině. Jakmile jsme se opět všichni sešli, pokračovali jsme dále po červené značce na Tri Kopy. Zde trasa začala být o poznání zajímavější především pro ty, co mají radši náročnější terén a občasné využívání řetězů. Některé úseky na trase jsou poměrně exponované, nicméně jsou i tací, kteří za celou dobu řetězy vůbec nevyužijí.

Po několika kilometrech po hřebeni jsme se konečně dostali na vrchol Baníkov, který byl tím pomyslným cílem dnešní trasy. Zde jsme si dali oběd a také trochu odpočinku, jelikož chvíli trvalo, než se nás všech devět opět sešlo. Právě na Baníkovu se také rozhodlo o tom, že se rozdělíme na dvě skupinky. Jedna skupinka se už z Baníkovského sedla vydá rovnou kolem Roháčského vodopádu zpátky k chatě Zverovka, zatímco druhá skupina se vydá dále na vrcholy Pachola, Spálena, Salatín a Brestová.

V novém počtu čtyř lidí se tedy vydáváme dále po červené značce, kde vystoupáme na vrchol Pachola. Až odtud je konečně vidět, jak daleká cesta nás ještě čeká. Ihned proto vytahujeme mapu a zjišťujeme, jestli to vůbec stihneme do tmy. Naštěstí časový odhad podle mapy nám ukazuje, že při nepřetržité chůzi dorazíme k chatě Zverovka kolem půl osmé večer, což je pro nás povzbudivé, jelikož celou cestu stíháme rychleji než podle časových údajů z mapy.

Rychlým tempem tedy zdoláváme Spálenou a dále přes Skriniarky pokračujeme na Salatín, což je poslední náročnější převýšení. Zde si děláme krátkou pauzu na občerstvení a pokračujeme dále na Brestovou, odkud již klesáme k Přednému Salatínu a až k chatě Zverovka. Stihli jsme to právě v čas a něco po sedmé hodině se dostáváme k autu. Nakonec tedy dnešní trasa čítala něco přes dvacet kilometrů chůze  a téměř dva tisíce nastoupaných výškových metrů a stejný počet metrů sestoupaných, což této tůry dělá jednu z nejnáročnějších, co jsem kdy šel.

Západní Tatry / Roháče 2014 – 1.den

I letošní rok jsme se vrátili na blízké Slovensko, když jsme se rozhodli navštívit opět o něco vyšší hory – tentokráte Západní Tatry, neboli Roháče. Dlouho avizovaný trek do Roháčů nakonec dostal svou přesnější podobu na poslední červnový víkend. Volání vysokých hor neodolalo rekordních devět lidí, čímž se z letošního, dá se říci už zájezdu, stal ten s nejvyšším počtem účastníků. Otázkou jen zůstávalo, kolik se nás vrátí domů :-). Ubytování jsme si zařídili již nějakou dobu předem přímo v Zuberci v soukromí, což se nakonec ukázalo jako dobrá volba.

Co už ovšem tak pozitivní nebylo, ačkoliv nakonec jen první den, bylo počasí. Vyjížděli jsme ve čtvrtek brzy ráno, ovšem už za mokra. Cestou přes hranice se počasí spíše zhoršovalo a už od Žiliny nás vítal střídavě i déšť. Nakonec jsme do Zuberce dorazili kolem desáté hodiny dopolední. Výhled na Tatry, který nám byl slibován z internetové prezentace našeho ubytování byl tentam, jelikož mlha zakryla veškeré viditelné vrcholy. Měli jsme tak alespoň čas se ubytovat a zjistit nějaké informace od paní domácí. Ta nás ubezpečila, že v případě problémů můžeme klidně volat, jelikož její muž je členem horské služby. No alespoň nějaká jistota :).

Po obědě jsme se rozhodli, že se přeci jen vydáme na nějakou tůru. Počasí se už jakštakš umoudřilo, takže nám nic nebránilo.

Ze Zuberce jsme se tak vydali přímo po žluté značce, když jsme si jako cíl vytyčili vrchol Brestová, který jsme chtěli zdolat přes Ostrý Grůň a sedlo Palenica. Z počátku pohodová cesta po zpevněné cestě se postupně měnila v cestu pokrytou jemným bahnem, které bylo nejspíš naplaveno za uplynulých dešťů. Nicméně jsme i tak pokračovali dále, dokud jsme nenarazili na lesníky, kteří nás upozornili, že turistický chodník, po kterém jsme chtěli pokračovat, je z důvodu nedávné vichřice uzavřen kvůli bezpečnosti turistů.

Tím taky skončila naše tůra první den v Roháčích. Na místě jsme se tedy jen smutně otočili a vydali se zpátky do Zuberce. S očekáváním lepšího počasí jsme se tak mohli jen těšit na další den.

Malá Fatra

Malá Fatra 2013 – 3.den

Druhý den jsme ráno dojeli autem do Vrátné, odkud jsme se lanovkou dostali do Snilovského sedla během několika desítek minut. Odtud jsme se velmi rychle dostali až na vrchol Velkého Kriváně, který jsme loni kvůli nepřízni počasí zdolat nestihli.

Rychlá svačina byla následována opětovným sestupem do Snilovského sedla, odkud jsme po hřebenové trase prošli vrcholy Chleb a Hromové, až jsme se dostali na Polodňový Grúň. Jelikož na nás auta čekaly ve Vrátné, museli jsme sejít k chatě na Grúni po strmé sjezdovce, načež jsme pokračovali po žluté značce až zpátky do Vrátné.

Malá Fatra

Malá Fatra 2013 – 2.den

Po těžkém vstávání jsme přeci jen ráno vyrazili směr Biely Potok,kde jsme nechali auta a dále pokračovali po svých. Krásu Jánošikových dier jsme poznali již dříve, nicméně i na podzim stojí za návštěvu.

Poté jsme již dorazili do sedla Medzirozsutce, kde jsme se u svačiny rozhodovali, kam budeme pokračovat. Nakonec zvítězila varianta zdolat Veľký i Malý Rozsutec. Nejprve jsme tedy šli na Veľký Rozsutec, který jsme oproti loňsku zdolali ze severní strany. Na vrcholu nás překvapily zástupy lidí kteří, jak jsme se dozvěděli, zde uzavírali sezónu výstupů na Velký Rozsutec, přičemž nechyběla ani živá hudba a dobrá nálada. Co se týče výstupu, můj názor je takový, že výstup na Veľký Rozsutec je atraktivnější z jižní strany, tedy ze sedla Medziholie.

Stejnou cestou jako na vrchol jsme se vydali i zpátky do sedla Medzirozsutce, kde jsme pokračovali dále na Malý Rozsutec. Pro nás také již známý vrchol znamenal další přestávku na svačinu. Poté jsme po kamenité stezce, která byla nejnebezpečnější částí cesty pokračovali pod vrchol, odkud jsme se lesem dostali až k hotelu Biely Potok.

Malá Fatra

Malá Fatra 2013 – 1.den

Po roce jsme se během babího léta rozhodli opět navštívit slovenský národní park Malá Fatra, jelikož z poslední cesty sem nám chyběl zdolat nejvyšší vrchol zdejšího pohoří. Jelikož se jednalo pouze o víkendový pobyt, přijeli jsme do Terchové až v neděli večer, kdy jsme se ubytovali. I ono ubytování mělo něco do sebe. Krásně spravené dřevěnice byla naprosto skvělá, drobná chyba byla v jejím umístění. Ač byla na samotě, tak na druhém konci obce, než jsme chtěli

Proto jsme se museli k jednotlivým túrám přepravovat auty, což zas tak nevadilo, jelikož jsme to vlastně absolvovali jen jednou, jelikož po nedělní túře jsme se vraceli již rovnou domů.

Plán byl jasný – na sobotu jsme se rozhodli pro Jánošikovy diery a následný výstup na Velký Rozsutec, odkud bychom se vrátili zpět přes Malý Rozsuťec k hotelu Biely Potok. Na druhý den pak byl naplánován výstup na nejvyšší horu Malé Fatry – Velký Kriváň. Odtud pak pokračovat přes Chleb až na Polodňový Grůň, ze kterého bychom sestoupili zpět do Vrátné.

Praha

Tour de Czech – 16.den

Poslední den jsme měli naplánovaný ranní přesun do Českých Budějovic, odkud jsme se měli vlakem přes Prahu dostat až domů. Jelikož vlak vyjížděl kolem 9 hodiny, museli jsme vstát brzy a dát se na cestu. Za slabou hodinku jsme se dostali do Budějovic, kde jsme ještě před odjezdem stihli nakoupit i jídlo do vlaku.

O to nemilejší bylo zjištění, že v Praze nám kola do vlaku nenaloží, ale budeme muset počkat na další vlak, který jede za dvě hodiny. Ač rozčarovaní, rozhodli jsme se projet po centru Prahy na kolech, protože to se Vám přece každý den taky nepodaří :). Nakonec jsme projeli Staroměstské i Václavské náměstí a dorazili až na Letenské pláně, kde jsme se pokochali rozhledem a vydali se zpátky na nádraží.

Druhý vlak nás naštěstí už i s koly vzal, takže jsme se vydali na tří hodinovou cestu až do Valašského Meziříčí. Odtud nás čekala již jen patnácti kilometrová cesta domů, na kterou jsme se vybavili láhvi sektu na oslavu :).

Tour de Czech – 15.den

Patnáctý den byl prvním, kdy nás potkal déšť. Zatím jsme na cestě zmokli jen lehce první den, jinak pršelo jen předchozí noc. Nicméně jsme s vědomím nepříznivé předpovědi vyrazili poměrně brzy ráno, přičemž našim cílem byl pouze Český Krumlov, jelikož dál by nás nepíše déšť nepustil. Cesta ubíhala rychle až do obce Světlík, ve které jsme i při druhé návštěvě dostali defekt, konkrétně tedy na mém kole.

S začínajícím deštěm proběhla výměna duše neskutečně rychle a mohli jsme dále pokračovat. Několika kilometrové stoupání, které jsme museli absolvoval před několika dny, jsme nyní projížděli v opačném směru, a nutno říct, že brzy dostaly opravdu zabrat. Každý z nás si také vytvořil rekord v maximální rychlosti za celé dva týdny, přičemž na mém tachometru svítilo číslo 76.8 km/h. Další velmi rychlá etapa nás tak dovedla do Českého Krumlova, načež během chvíle začalo vydatně pršet, tak jak předpověď naznačovala.

Celý den jsme tak strávili buďto na pokoji nebo v bistru Oáza.