Západní Tatry / Roháče 2014 – 2.den

Druhý den časně ráno jsme přivítali krásné počasí, což nás všechny povzbudilo k tomu, abychom brzy vyrazili. To se taky povedlo a již po osmé ranní jsme byl připraveni k výstupu u chaty Zverovka. Dokonce jsme přijeli tak brzy, že jsme ani nemuseli platit parkovné. Z parkoviště jsme tedy vyrazili po neoblíbené asfaltové cestě směrem k bývalé Tatliakově chatě, kam jsme dorazili za slabou hodinku. Již odtud se nám naskýtaly krásné výhledy na vrcholy Západních Tater.

Dále jsme pak pokračovali po modré značce na smutné sedlo, což znamenalo převýšení téměř 700 metrů na poměrně krátkém úseku. Právě tato část byla ta nejdelší z celé tůry, jelikož některým prostě stoupání trvalo o něco déle. To nikomu ovšem nevadilo a ti, co se do sedla dostali dříve, měli alespoň čas se kochat krásnými výhledy na Ostrý Roháč a ostatní vrcholy či využít chvilku k rychlé svačině. Jakmile jsme se opět všichni sešli, pokračovali jsme dále po červené značce na Tri Kopy. Zde trasa začala být o poznání zajímavější především pro ty, co mají radši náročnější terén a občasné využívání řetězů. Některé úseky na trase jsou poměrně exponované, nicméně jsou i tací, kteří za celou dobu řetězy vůbec nevyužijí.

Po několika kilometrech po hřebeni jsme se konečně dostali na vrchol Baníkov, který byl tím pomyslným cílem dnešní trasy. Zde jsme si dali oběd a také trochu odpočinku, jelikož chvíli trvalo, než se nás všech devět opět sešlo. Právě na Baníkovu se také rozhodlo o tom, že se rozdělíme na dvě skupinky. Jedna skupinka se už z Baníkovského sedla vydá rovnou kolem Roháčského vodopádu zpátky k chatě Zverovka, zatímco druhá skupina se vydá dále na vrcholy Pachola, Spálena, Salatín a Brestová.

V novém počtu čtyř lidí se tedy vydáváme dále po červené značce, kde vystoupáme na vrchol Pachola. Až odtud je konečně vidět, jak daleká cesta nás ještě čeká. Ihned proto vytahujeme mapu a zjišťujeme, jestli to vůbec stihneme do tmy. Naštěstí časový odhad podle mapy nám ukazuje, že při nepřetržité chůzi dorazíme k chatě Zverovka kolem půl osmé večer, což je pro nás povzbudivé, jelikož celou cestu stíháme rychleji než podle časových údajů z mapy.

Rychlým tempem tedy zdoláváme Spálenou a dále přes Skriniarky pokračujeme na Salatín, což je poslední náročnější převýšení. Zde si děláme krátkou pauzu na občerstvení a pokračujeme dále na Brestovou, odkud již klesáme k Přednému Salatínu a až k chatě Zverovka. Stihli jsme to právě v čas a něco po sedmé hodině se dostáváme k autu. Nakonec tedy dnešní trasa čítala něco přes dvacet kilometrů chůze  a téměř dva tisíce nastoupaných výškových metrů a stejný počet metrů sestoupaných, což této tůry dělá jednu z nejnáročnějších, co jsem kdy šel.

Napište Komentář